Armageddon ve Finsku

Utkání Česko – Kanada mívají strhující náboj. Rivalita byla znát i v pátek už od první pikosekundy. „Oni si od Nagana pořád myslí, že jim něco dlužíme,“ prohlašoval útočník Vrbata a jeho slova potvrdil i kanadský hráč Brewer: “Jo, to nám teda dluží. Ale dneska jim to dáme pěkně sežrat. Dostanou nejmíň osum banánů.“ „Ha ha ha, osum gólů. Tak to bych radši sežral psa,“ smál se nepříliš moudře a zdaleka ne naposledy Vrbata. Ještě chvíli se pak v rohu šatny přátelsky pošťuchovali traverzami, než je uklizečka zahnala na led, kde měli teprve dokázat, kdo má pravdu.

Profesionální hlídač městského parku Draper prohrál úvodní buly se Strakou, a tak ho aspoň vytahal za uši a pohrozil mu, že to na něj poví doma. Pak již mantinely praštěly pod nápory těl. Kanaďané vyhledávali srážky, jak je jejich zvykem, a někteří si k tomuto účelu přinesli i semafory z křižovatky s falešnou zelenou. Nebylo jim to ale nic platné. Po minutě se zrodila šance. Hlinka nenápadně podstrčil za zády puk Reichlovi, který jej okamžitě vypálil po kanadském gólmanovi Burkovi. Ten se ale na něj jen usmál dírou mezi zubama. I tak to ale byla nadlouho jediná dobrá akce celého zápasu, Kanaďané se totiž nezmohli ani na nastřelení, nemohli dokonce vůbec trefit branku. Bránící Češi s ní hýbali po celém hřišti tak šikovně, že chvílemi o její poloze neměl tušení ani brankář a nejednou se octnul ve stejném brankovišti se svým kanadským protějškem.

Konec srandy přišel nečekaně. Hlavní sudí Andersson, známý rasista, vyloučil Modrého pro jeho „nevhodné jméno při hře u modré čáry“, čímž zřejmě nejvíc překvapil sám sebe, ale couvnout už nemohl. A zatímco čeští hráči začali v panice zjišťovat, čím by se mohli rozhodčímu zavděčit, Kanaďané na nic nečekali a vtrhli do našeho obranného pásma. Hejda na brankovišti promáchl hokejkou po okolo letícím hmyzu a Doan zblízka doklepl jednoduše na poosmé puk za záda Vokouna, kterého v té době drželi další čtyři kanadští hráči. Typický kanadský gól. Sudí ho uznal, a to i přesto, že za tímto skalním fanouškem ornitologie přijeli vyjednávat Špaček, Straka i Sup. Češi se začali tvářit bezradně.

Kanadští příznivci jen vzdychli, když ve 22. minutě brankář Vokoun uklouzl na banánové slupce a spadl přímo do cesty letícímu puku, vystřelenému Heatleym. Nepustil ani jasný gól Briera, s pukem zápasil na samé brankové čáře a nakonec jej raději snědl a rozhodčímu s plnou pusou tvrdil, že o ničem neví. Pak se v něm ale hnulo svědomí a pustil dva po sobě jdoucí góly Heatleyho a Bowmeestera. „Oba jsem mohl mít, ale chtělo se mi strašně na záchod,“ přiznal potom v zákulisí Tomáš Vokoun. Vina ovšem nelpěla jenom na něm, chybovali útočníci i obránci a to zdaleka nejen kanadského týmu.

V polovině zápasu pak odešel na střídačku znuděný kanadský brankář Burke a na ledě ho vystřídal jeho invalidní kolega Luongo, veterán z první světové války. Kapitán českého výběru ihned pochopil, jaká se mu zde naskýtá jedinečná příležitost a dvěma góly snížil rozdíl skóre na jednu branku. Komentátor Vichnar ihned přispěchal se svou troškou statistiky do mlýna optimismu: Kanada ve čtvrtfinále ztratila vedení nad Německem. Proč by nemohla zvadnout i teď? A taky že ano. Na začátku třetí třetiny se blýskla kombinace Špaček – rozhodčího záda – Hudler – cizí pes – Hejduk a najednou to bylo 3:3. Vítězství bylo na dosah.

Pak si ovšem Kanaďané řekli, že už toho bylo dost. Začalo nejhorších patnáct minut poslední třetiny pro český tým. Než se trenér Slavomír Lener stačil podívat, ve kterém stánku prodávají nejlevnější šampaňské, svítila na ukazateli čísla 4:8. Polovina národa se v domnění, že jde o nějaký zábavný početní příklad, vrhla ke kalkulačkám, ale ani výsledek 0,5 je nepotěšil. Pomalu všem docházelo, že je konec. Mlýn optimismu minutu před koncem přiživoval už jen Petr Vichnar: „…ale vzpomeňme třeba na mistrovství světa v roce 1938. Kanada 30 vteřin před koncem vedla také 8:4 nad Německem, když se na utkání dostavil Goebbels, označil kanadské hráče za nepřítele říše, nechal všechny popravit a utkání pak kontumačně vyhráli nacisté. Nevidím důvod, proč by se to nemohlo stát i dneska…“

Jak říkají všichni sportovci – utkání dopadlo, jak dopadlo – a nemá cenu dělat generála po pitvě. Snad jen ochránci zvířat mohou ještě chvilku řešit, kam se poděl jeden z hlavních aktérů třetí české branky – cizí pes. Naposledy byl viděn u Vrbatovy šatny.

(14 hlasů, průměr 5 z 5)  Načítám ...

2,715 přečtení