Lis

20.listopad – Den sebevrahů

Domácí

Vložil Petr Tomšů 22. 11. 1999

Neuvěřitelný počet sebevražd zaznamenaly všechny policejní okrsky tuto sobotu 20. listopadu. Dle exkluzivního výzkumu IVVM pro časopis STRACH a ještě jednoho chlápka co se tam poflakoval, mělo na tuto skutečnost přímý vliv vysílání České televize a to konkrétně její druhý program. Po celý den tam totiž běžel Den československé televize – vysílání stejné jako před deseti lety. První vlna sebevražd přišla někdy kolem deváté hodiny dopolední. To asi patnáct nervově labilních občanů neuneslo záznam z Festivalu politické písně a vyskákalo z okna. Kolem poledne kdosi zavolal na oddělení pohraniční policie a přiznal se k dvanáct let starému zločinu popisovaném v pořadu Maják. Dotyčný potom pro jistotu také skočil z okna. Druhý velký nápor pokusů o sebevraždu byl mezi půl druhou a třetí hodinou odpolední. Zcela evidentní vinu na tom má TV inscenace “Kdo hledá, najde”. Jednalo se o jakousi sci-fi z jednoho socialistického podniku, kde půl roku dělníci vyráběli zmetky, které pak přes víkend sami, rádi, dobrovolně a bez nároku na nějakou odměnu opravili. V této vlně obětí byla i známá filmová kritička Mirka Spáčilová a také redaktor Reflexu Tomáš Baldýnský, který si dokonce po zhlédnutí tohoto díla vlastnoručně urval hlavu.

O půl páté hodil Miroslav Štěpán pod vlak bývalého generálního tajemníka UV KSČ Milouše Jakeše. Bylo to hned potom, co v televizi viděl jeho projev, ve kterém mu doslova předpověděl, že bude sedět. Ovšem naprosto největší počet lidí, co si dobrovolně sáhlo na život, tak udělalo kolem deváté hodiny večerní. Na ČT2 v tu dobu totiž zrovna skončilo mimořádně odporné “Křeslo pro hosta”, v němž vyznala svou lásku socialismu a komunismu přední recitátorka, národní umělkyně soudružka Pelikánová. Jenom během tří minut, ve kterých se tato osoba rozhovořila o skvělých sovětských přátelích, se Českým plynařským závodům zvýšil odběr plynu asi o 200 procent. Podle vyjádření České televize, byl tento komponovaný den velmi úspěšný, neboť si mladí lidé mohli alespoň zhruba udělat představu, jak taková socialistická televize vypadala. Jediným problémem tak zůstává už jen těch patnáct důchodkyň před barrandovskou vrátnicí, požadující informace o těch vynikajících a skvělých punčocháčích za 19,50.

–